Karel Jaromír Erben: Kytice – komiks
Na to, abych dobrovolně přečetla komiks, by se muselo stát, nevím co.
Nezatracujte mě, za normálních podmínek komiksy pohrdám a nebojím se to
přiznat. I když zázraky se dějí a naposled jsem si do knihovny šla právě pro
takovou knihu, kterou shodou okolností zrovna neměli, takže jsem si místo ní
odnesla Erbenovu Kytici. Jasně, ve
škole nám ji cpali odjakživa, není o ní co říct nového, ale dovedete si ji
představit jako grafický román? Já tedy rozhodně ne, takže jsem porušila svoje
předsevzetí, že se komiksu nedotknu a pokusila se zjistit, jak se třinácti
tvůrcům povedla.
V první chvíli jsem knihu
otevírala s nemalým strachem. Ani ne tak z pohledu na obrázek
mrtvoly, tomu se člověk stejně v případě Erbena nevyhne, ale spíš jsem
nechápala, jak je možné všech třináct balad vměstnat do tak tenké knížky? Brzy
jsem odhalila, že dá, dokonce celkem i pohodlně a ještě se k nim vejdou
balady klasicky napsané ve verších, takže jsem rázem v ruce měla výtisk
dva v jednom.
Chvíli mi trvalo, než jsem si na
jednotlivé styly zvykla, co kreslíř, to jiný pohled na věc a docela by mě
zajímalo, podle čeho jim byla přidělena ta která balada, nicméně nakonec mě
román vesměs mile překvapil. Ne každý autor bral původní verše doslova,
v takových chvílích pro mě bylo trochu obtížnější zorientovat se
v ději, ale vzápětí už to jelo jedna báseň a dokonce jsem se i pobavila,
což nebyl původní záměr, s nímž jsem výtisk otevřela. Takový příjemný
svazek na pozdní víkendový večer, kdy je člověk doma sám a za každým vrznutím
může stát cokoli.
Zatímco známější balady jde
zdolat skoro bez přemýšlení, ty méně citované potřebují i bohatý všeobecný
rozhled. Nikdy bych třeba neřekla, že si u Kytice
zopakuju značky aut, nebo slavné výrobce pistolí. Pak se ze čtení, při
kterém by mi měla tuhnout krev v žilách, stal pochybný černý humor, který
jsem si opravdu vychutnala do nejmenšího detailu.
Kdybyste po mě chtěli bodové
hodnocení, musela bych dát 3 ze 13. Odmalička jsem fanoušek Svatební košile, která se tady nesla
v pěkně pochmurném duchu, jak se na případ ze hřbitova sluší a patří.
Druhý bod si vysloužil Vodník. Už na
první pohled mi grafická úprava stylově připomínala filmové zpracování a třetí
bod nemá žádné přesné určení; v baladě, která se mi nelíbila po výtvarné
stránce, se mihl vtipný detail, jinde autor přenesl děj do dnešní doby, takže
jsem si mohla vybrat, na co se zrovna zaměřím. Erben žije i dnes. Tak. To ho
vystihne nejlíp.
Jak to tak vypadá, komiksy
opomíjím neprávem. Už před časem mě o
tom přesvědčila Čapkova Válka
s mloky, teď mě v tom utvrzuje Kytice. Možná bych si měla některá klasická díla zkusit přečíst
nejdřív v méně běžném zpracování a pak teprve posuzovat, jestli stojí za
to s nimi ztrácet čas…
Komentáře
Okomentovat