Karel Jaromír Erben: Kytice – komiks


Na to, abych dobrovolně přečetla komiks, by se muselo stát, nevím co. Nezatracujte mě, za normálních podmínek komiksy pohrdám a nebojím se to přiznat. I když zázraky se dějí a naposled jsem si do knihovny šla právě pro takovou knihu, kterou shodou okolností zrovna neměli, takže jsem si místo ní odnesla Erbenovu Kytici. Jasně, ve škole nám ji cpali odjakživa, není o ní co říct nového, ale dovedete si ji představit jako grafický román? Já tedy rozhodně ne, takže jsem porušila svoje předsevzetí, že se komiksu nedotknu a pokusila se zjistit, jak se třinácti tvůrcům povedla.

V první chvíli jsem knihu otevírala s nemalým strachem. Ani ne tak z pohledu na obrázek mrtvoly, tomu se člověk stejně v případě Erbena nevyhne, ale spíš jsem nechápala, jak je možné všech třináct balad vměstnat do tak tenké knížky? Brzy jsem odhalila, že dá, dokonce celkem i pohodlně a ještě se k nim vejdou balady klasicky napsané ve verších, takže jsem rázem v ruce měla výtisk dva v jednom.
Chvíli mi trvalo, než jsem si na jednotlivé styly zvykla, co kreslíř, to jiný pohled na věc a docela by mě zajímalo, podle čeho jim byla přidělena ta která balada, nicméně nakonec mě román vesměs mile překvapil. Ne každý autor bral původní verše doslova, v takových chvílích pro mě bylo trochu obtížnější zorientovat se v ději, ale vzápětí už to jelo jedna báseň a dokonce jsem se i pobavila, což nebyl původní záměr, s nímž jsem výtisk otevřela. Takový příjemný svazek na pozdní víkendový večer, kdy je člověk doma sám a za každým vrznutím může stát cokoli.
Zatímco známější balady jde zdolat skoro bez přemýšlení, ty méně citované potřebují i bohatý všeobecný rozhled. Nikdy bych třeba neřekla, že si u Kytice zopakuju značky aut, nebo slavné výrobce pistolí. Pak se ze čtení, při kterém by mi měla tuhnout krev v žilách, stal pochybný černý humor, který jsem si opravdu vychutnala do nejmenšího detailu.
Kdybyste po mě chtěli bodové hodnocení, musela bych dát 3 ze 13. Odmalička jsem fanoušek Svatební košile, která se tady nesla v pěkně pochmurném duchu, jak se na případ ze hřbitova sluší a patří. Druhý bod si vysloužil Vodník. Už na první pohled mi grafická úprava stylově připomínala filmové zpracování a třetí bod nemá žádné přesné určení; v baladě, která se mi nelíbila po výtvarné stránce, se mihl vtipný detail, jinde autor přenesl děj do dnešní doby, takže jsem si mohla vybrat, na co se zrovna zaměřím. Erben žije i dnes. Tak. To ho vystihne nejlíp.
Jak to tak vypadá, komiksy opomíjím neprávem.  Už před časem mě o tom přesvědčila Čapkova Válka s mloky, teď mě v tom utvrzuje Kytice. Možná bych si měla některá klasická díla zkusit přečíst nejdřív v méně běžném zpracování a pak teprve posuzovat, jestli stojí za to s nimi ztrácet čas…

Komentáře

Oblíbené příspěvky